Naše kynologické začátky aneb žádný učený z nebe nespadl

A tak přišlo domů malé, flekaté roztomilé štěně. Už mezi svými sestrami a brášky bylo nejprůbojnější, což mi mělo nejspíš osvětlit,jak bude probíhat každý náš následující společný den. Prvních pár dnů bylo vcelku nesmělých,ale ani to mne neuchlácholilo od bystrosti. Tedy ne zcela, jedny pantofle a jedny tenisky to nakonec vážně odnesly, ale to by snad ani nebylo správně štěně bez svých vlastních rozkousaných bot. Venku pejske zdatně objevoval "kouzlo" městského sídliště se všemi igelitovými pytlíky, ohlodanými kostmi, ohryzky od jablek, flaškami od vína a panička se tak stala pouliční uklízecí četou, jelikož snášet ty zlostné pohledy kolemjdoucích,když si MŮJ pes dovolil jednu z těchto hraček pustit, jsem vážně dlouho nezvládala. Ve třech měsícíh jsme se iniciativně přihlásili na výcvik poslušnosti,ale jelikož se cvičilo venku a blížil se sychravý a nepříjemný podzim,rychle jsme zase tento výcvik zavrhli a doma se pustili do internetově-knižního studia. Přátelé, tolik rozdílných rad a názorů jsem snad ještě nikdy nepřečetla. Kdybyste například věděli, kolik typů se dá na internetu nalézt na téma "jak se svým miláčkem přežít období pojídání extrementů" a tak se nám doma začali objevovat nejdříve nálože kvasnic a syrečků, které já osobně z duše nenávidím, pak jsme přešli na zcela "doborovolné" trestací čištění zubů a nakonec skončili u teze " prostě z toho vyroste" a světe div se...vyrostl :) Během prvních pár měsíců jsme se zdatně společnými silami (mých bylo mnohdy potřeba více) naučili základní povely sedni, lehni, ke mně. Pejsek do půl roka poslouchal chtělo by se říct jako švýcarské hodinky (nepočítám li ono zmiňované požírací období). Jenže pak se sešel den se dnem, Agard se viditelně dobře vyspal a na třetí písknutí se prostě z lesa nevrátil. A tak nám začla puberta!